Jsme Kulturní středisko města Ústí nad Labem. Naší rolí a zároveň posláním je stát v popředí kulturního dění, a být tak reprezentativní institucí nejen pro město Ústí nad Labem, ale pro celý Ústecký kraj. Spravujeme Dům kultury, Národní dům a Letní kino, které slouží ke společenským, kulturním a zároveň i komerčním akcím.
Naším cílem je dlouhodobě rozvíjet kulturní dění, aktivně se podílet na kulturním životě široké veřejnosti a zároveň naplňovat potenciál celého Kulturního střediska.
Historie Domu kultury
Výstavba Domu Kultury pracujících, mezisvazového závodního klubu ROH, se jevila pro stranické městské a krajské orgány nutností. Původně vzešel požadavek „od pracujících ze závodů”, jak uvádějí prameny. A tento návrh se setkal s velikým pochopením všech složek Národní fronty.
Závodní kluby se společenskými sály byly během první pětiletky vybudovány ve dvou závodech – ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu a v Severočeských tukových závodech. Závodní klub Spolku pro chemickou a hutní výrobu koncem 50. let kapacitně nevyhovoval. Byl vybudován svépomocí zaměstnanců závodu, hlavně pro schůzovou činnost. Závodní klub Severočeských tukových závodů ve Střekově měl kapacitu pouze 300 osob a stěží dostačoval potřebám tak velkého závodu a střekovské čtvrti.
Ústí nad Labem, již krajské město, nemělo dosud moderní, důstojný stánek kultury. Obyvatelstvo se nemělo kde kulturně a společensky vyžívat. Úkolem Revolučního odborového hnutí jako masové organizace dělnické třídy je pečovat o rozšíření životní a kulturní úrovně pracujících. Rozdělením úkolů mezi státní osvětovou péčí a ROH stávají se odborové orgány organizátory kulturního a společenského života v průmyslových městech. Stojí ve zdůvodnění účelu pro výstavbu Kulturního domu.
Rozhodnutím KNV z 8. června 1954 byla výstavba nového Domu kultury umístěna na pozemek Schaffnerovy vily. To předpokládalo, že dosud stojící Schaffnerova vila ve Velké Hradební č.p. 1025/19 musí být odstraněna, aby uvolnila místo nové honosné stavbě. Demolici povolil odbor výstavby a vodního hospodářství rady MěNV v Ústí nad Labem a k vlastnímu odstřelu došlo 25. září 1959.
S vlastní stavbou kulturního domu bylo započato okamžitě, dokončena byla v březnu roku 1964. Budova byla vyprojektována Jaroslavem Láchou a Helenou Láchovou Skálovou, pracující ve Stavoprojektu Hradec Králové a je zařazován do slohu abstrahovaný klasicismus. Vznikl Dům kultury pracujících o 700 místnostech s kapacitou 2 700 návštěvníků. Vybudován zde byl divadelní sál, kinosál, přednášková místnost, loutkové scéna, galerie, reprezentační sál s moderním akustickým zařízením, řada učeben a restaurace.
Součástí budovy je i řada uměleckých děl jako například velkorysé leptané skleněné reliéfy ve foyer podle návrhu René Roubíčka symbolizující tehdejší povahu průmyslu v Ústeckém kraji.
Na průčelí byla umístěna odvážná kovová platika symbolizující umění od Arnošta Košíka a Antonína Kalvody, která byla však již v 70. letech sundána.
V roce 2005 město Ústí nad Labem odkoupilo objekt od Základní organizace Odborového svazu ECHO při Spolku pro chemickou a hutní výrobu. V roce 2012 byla dokončena částečná rekonstrukce a část Domu kultury byla převedena Domu dětí a mládeže.
Historie Národního domu
Větší část ulice Velká Hradební vznikla na místě středověkých městských hradeb zbořených ve 40. letech 19. století. Na místě dnešního Národního domu v roce 1853 postavil ústecký měšťan Anton Schmidt obytný dům čp. 732; větší část domu sloužila jako hostinec. Součástí hostince byla od počátku kuželníková dráha a rozsáhlá letní zahradní restaurace se zahradním salonem, který sloužil i pro hudební produkce. Theresie Schmidtová, vdova po zakladateli hostince, v roce 1877 nechala zahradní salon přestavět na taneční sál, v roce 1882 taneční sál ještě rozšířila a přistavěla jídelnu a hostinské pokoje. Taneční sál a jídelna zůstaly zachovány a v letech 1895–1899 stavebně upraveny do podoby, kterou má Národní dům v současnosti. Celý Národní dům se stal za I. republiky důležitým kulturním a společenským centrem ústecké české menšiny. V suterénu budovy (vstup z Velké Hradební) bylo české nakladatelství a knihkupectví Otomara Bukače a výčep s hostinskou místností. V prvním patře sál s jevištěm, galerie, šatna, restaurace a spolková místnost, ve druhém patře další dvě spolkové místnosti, lázeň a 7 hostinských pokojů.
Po roce 1945 byl v objektu zřízen „Dům osvěty” s divadelním sálem a restauračním provozem. V 50. letech fungoval „Dům osvěty“ jako kulturní dům Krajského svazu řemeslnickovýrobních družstev v Ústí nad Labem.
V 60. letech sídlila v Národním domě městská správa kulturních zařízení. V roce 1966–1971 v suterénu domu působilo ústecké Kladivadlo, později Činoherní studio.
V 80. letech sloužil suterén první vietnamské restauraci v republice „Haiphong” provozované interhotelem Bohemia. Od 70. let byl provozovatelem domu ONV v Ústí nad Labem, který do kancelářských místností umístil odbor kultury ONV, Okresní kulturní středisko, Severočeské nakladatelství a redakci novin Sever. Počátkem 70. let byla provedena poslední přestavba objektu, výrazně se změnila především fasáda domu. Po zániku ONV se okresní kulturní středisko přeměnilo na Kulturní a společenské středisko města Ústí nad Labem.
Dne 23. listopadu 1989 v sále domu bylo založeno ústecké Občanské fórum.
V roce 1991 vzniklo Kulturní středisko města Ústí nad Labem, které se vrátilo k původnímu názvu „Národní dům”.
Historie Letního kina
Největší kulturní zařízení na území města Ústí nad Labem vzniklo v centru města na velkorysé svažující se ploše po druhé světové válce. Od roku 1951 bylo v parku nad Petschkovými vilami zřízeno přírodní kino a v roce 1953 zahájena stavba stabilního jeviště a hlediště přírodního divadla.
Celý tento projekt si vyžádal náklad 505 000 Kčs, který pomohlo dotovat Ministerstvo kultury.
V létě roku 1954 předané divadlo s 5 500 místy k sezení umožnilo celkem 14 000 divákům sledovat estrádní pořady. V tomto divadle vystupovali a koncertovali i zahraniční umělci a konaly se zde i operní a operetní vystoupení. Zásadní pro podobu celého areálu byla spolupráce architekta Josefa Slívy s významným expertem na ocelové konstrukce Josefem Zemanem. Ten využil na zastřešení hlediště odvážnou ocelovou konstrukci podobnou konstrukcím, které se využívají pro výstavbu mostů. Josef Zeman se autorsky podílel i na jiných významných stavbách ve městě jako byl Zimní stadion nebo plavecká hala na Klíši. Vzdánlivě letící konstrukce byla dokončena v roce 1971.
Text je částečně převzat z webu Statutárního města Ústí nad Labem a je dílem významného badatele Vladimíra Kaisera: