Na konci května roku 1964 byl slavnostně otevřen Dům kultury, respektive Odborový dům kultury pracujících. Z archivních zdrojů a tehdejšího tisku víme, že nový kulturní stánek byl postaven na základě „přání pracujících“ s ohledem na nedostatečnou kapacitu ostatních veřejných a spolkových budov. Rozhodnutím KNV z 8. června 1954 byla výstavba nového kulturního domu umístěna na pozemek Schaffnerovy vily. Dosud stojící Schaffnerova vila ve Velké Hradební č.p. 1025/19 musí být odstraněna. Došlo tedy k prvnímu odstřelu budovy na území Ústí nad Labem a to přesně v 16:00 dne 25. září 1959.

Neogotická vila bývalého ředitele Spolku pro chemickou a hutní výrobu Maxe Schaffnera z 80. let devatenáctého století byla jednou z nejhonosnějších budov dokládající rozkvět města a spolu s velkorysou zahradou tvořila vstup do nově budované čtvrti (dnešní Skřivánek), kde Spolek vystavěl bytové domy a vily pro tehdejší vyšší podnikový managment a vědce. Odstřel vily tak měl pro režim velký symbolický význam odstřihnutí se od „panského a západního myšlení“.

Podobu Dům kultury dostal díky několikakolové architektonické soutěži a celá koncepce vycházela z tehdejší typizované a státem definované obsahové a objemové normy. Tou byla typizační norma STÚ 154 Josefa Jiřičného a Vladimíra Langra: řešila kapacitu a typ prostorů a jejich využití podle velikosti spádové oblasti kulturního zařízení. Základní byli dvě funkce:

1. Kulturní a společenská funkce pro všechny obyvatele příslušného územního obvodu – prostor pro divadlo, kino, koncerty a lidovou zábavu.

2. Má být střediskem klubového života a zájmové činnosti – prostory pro klubovnu, knihovnu, čítárny, dílny a laboratoře pro zájmovou činnost, případně herny.

V soutěži se hodnotily 4 projekty a vítězným se stal projekt Jaroslava Láchy a Heleny Láchové Skálové. Komplexní řešení zahrnovalo více než 700 místností pro více než 2700 návštěvníků. Spolu s budovami současného krajského úřadu a magistrátními budovami tvoří základní městskou infrastrukturu v centru Ústí nad Labem. Budova byla naplánována jako velký organismus, ve kterém si každý návštěvník našel svůj program. Základem se staly velké reprezentační prostory velkého společenského sálu s velkým a malým přísálím, bary, balkonem a lóžemi a veškerým zázemím pro účinkující i techniky. Důležitý je také kinosál respektive divadelní sál o kapacitě více než 600 diváků, vybavený tehdy moderním stěnovým a podlahovým vytápěním a komplexně řešeným ozvučením zabudovaným do stěn a stropu sálu. Součástí je i zakrývatelné orchestřiště, byly zde vybavené dílny a samozřejmostí byla promítací komora se střižnou. Tyto dva hlavní prostory jsou propojeny šatní halou a reprezentačními foyer. Klasicizující vstup i další veřejné prostory jsou obložené luxusními materiály a řešeny do detailů včetně svítidel na míru. Samostatnou kapitolou jsou umělecká díla, která byla vybrána také z veřejných soutěží (v rámci tehdejších režimem svázaných možností). Hlavní schodiště uvozují dvě sochy s názvy „Pokrok“ a „Myšlenka“ od sochaře Jiřího Bradačka, jsou zde velkoformátové lepty skla od několika autorů jako je například René Roubíček nebo Jan Novotný. Bez povšimnutí nemůžeme nechat ani tapisérii „Severočeský kraj“ od Věry Drnkové – Zářecké nebo na míru vytvořené mosazné lustry.

Kromě velkých společenských prostor zde vznikla restaurace s kuchyní nebo populární kavárna. Součásti budovy B – tedy budovy s kinosálem – byl i divadelní klub. Je zde také malý baletní sál, sklady a zázemí pro divadelní produkci. V dalších budovách se nacházely především klubovny a společenské místnosti, malá divadelní (a loutková) scéna, galerie i obřadní síň nebo nahrávací studio.

Od otevření Domu kultury zde proběhlo nespočet představení, koncertů, výstav, setkání, tanečních i sportovních klání. Namátkou zde například působili například: Bendův komorní orchestr, Virtuosi per Musica di Pianoforte, Porta, Václav a Jan Neckářové, Josef Dvořák, Kladivadlo, Jazz Combo, Albis Jazz Band, Bonifanti, Divadelní soubor Drápek, Divadelní soubor Mladá scéna, Střekovská kamera, Ústecký dětský sbor, Galerie Emila Filly a spousta dalších.

Po roce 1989 činnost v Domě kultury opadala. Poslední pravidelné promítání v kinosále proběhlo v roce 2001 a vzhledem k zastaralé projekční a zvukové technice spolu s krizí klasických kin důsledkem vzniku multiplexů, digitalizace a odlivu návštěvníku směrem k dostupnější filmové distribuci se již neobnovilo. V roce 2005 byl celý areál odkoupen od Odborového svazu chemiků za 13 miliónů korun. V roce 2012 byla dokončena částečná rekonstrukce a část Domu kultury byla převedena Domu dětí a mládeže.

Máte fotografie z Domu kultury o které se chcete podělit? Prosím pošlete je i s komentářem na vitek@ksul.cz ! Jubilejní šedesáté narozeniny se blíží!

V textu vycházíme z publikací a webů:

Čas trhnul oponou aneb jak jsme v Ústí budovali kulturu, ed. Lenka Stránská, Marecla Kohoutová, AOS Publishing, 2017

Mezi sjezdy a tanečními, Lukáš Veverka, Univerzita Karlova, 2021

Sluneční město, Ústecký architektonický průvodce 1948-1989, Hraničář, 2021

Ústecké retro, Vladimír Kaiser, Statutární město Ústí nad Labem, 2011

Dům kultury na webu USTI-AUSSIG.NET: https://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/192-kulturni-dum

informací z projektu: https://www.projektmozaiky.cz/

informací z textu k 50. výročí Domu kultury: https://ustecky.denik.cz/kultura_region/ustecky-dum-kultury-ma-vyroci-je-mu-50-let-20140530.html

informací z webu Statutárního města Ústí nad Labem ( Vladimír Kaiser): https://www.usti-nad-labem.cz/dejiny/1945-95/ul-8-65.htm

Fotografie byly laskavě poskytnuty Archivem města Ústí nad Labem, případně jsou pořízeny v roce 2022 fotografem Tomášem Lumpem.